Už si ani nepamatujete, kdy se vaše parta dala dohromady. Máte za sebou už spoustu dobrodružství a jen tak něco už Vás nepřekvapí. Dnes jste se sešli, abyste se vydali na další cestu. Očekáváte nebezpečí, ale na oplátku od osudu zcela jistě přijde nehynoucí sláva!
Došli jste do nedaleké vesnice. Už byl večer, ale i tak bylo mezi domy nezvykle ticho. No, kam jinam se v takovou hodinu vydat, než do nejbližšího hostince. Tady už zjevně taky dlouho nikdo nebyl. Hostinský vás radostně přivítá a hned vám nabízí jídlo a pití. S radostí oboje přijmete, máte po dlouhé cestě hlad.
Jak si tak pochutnáváte, zaslechnete, jak se o vás hostinský s hospodyní v kuchyni baví “Co myslíš, že tu tak pozdě dělají? Co když je to někdo od NÍ?”
Přijde vám zvláštní, jak se spolu baví. Nechcete dělat zbytečné problémy, ale vypadá to, že problémy spíš čekají vás.
Dlouho jste se neviděli a máte spoustu historek z předchozích dobrodružství. Potkali jste kdejaké potvory vlkodlaky, báby kořenářky vařící lektvary lásky,… Objednali jste si další rundu a pustili se do vyprávění…
Ráno jste se vydali na průzkum okolí, ale co čert nechtěl napadli vás zlotřilí zombie. Naštěstí už nejste úplní nováčci a víte, jak se jim postavit.
To dopolední překvapení vůbec nebylo příjemné. A taky velmi podivné. Jak by se v okolí obyčejné vesnice objevili zombie? Nedá vám to a zeptáte se v hostinci hospodského, jestli tohle je to, čeho se obyvatelé vesnice bojí. Pokud ano, po vaší dopolední rozcvičce už není co řešit.
“Rád vás tu opět vidím! I když jste trochu potrhaní oproti ránu. To všechno ta čarodějnice, měli jsme vás varovat. Ale já o ní teda nic moc nevím. Jenom se nám tu v posledních měsících začaly ztrácet zvířata. Občas i někdo z vesnice zmizel. Ale lidi se většinou vraceli – je pravda, že se chovali trochu zvláštně…. Ale to víte, já to nikdy moc neštudoval. To byste museli na obecní úřad, rychtář tam má všecky spisy.”
Rozhodnete se vydat za rychtářem a zjistit, co se to tady k čertu děje a jakou roli v tom má nějaká čarodějnice.
Po tom, co jste zjistili na úřadě je vám trochu těžko. O čarodějnicích jste zatím jenom slyšeli a už vůbec na ni nejste připraveni. Teď večer už vlastně nemáte co dělat, tak začnete házet nápady na papír. Třeba vám to následující den pomůže….
Dnes je ten den. Dobře jste se vyspali a jste připravení dát čarodějnici co proto. Jste plní sil. Máte dostatek zbraní. Víte kam jít. Není na co čekat! Nabalíte si co můžete, nevíte, co všechno se vám bude hodit. Pro jistotu poděkujete a zaplatíte hostinskému, kdyby se náhodou něco stalo. A pokud se v pořádku vrátíte, bude velká hostina pro celou vesnici!
Při slavnostní večeři vám spousta obyvatel přijde poděkovat, že už se nebudou muset bát vycházet večer ven a ráno najdou všechna zvířata tam, kde byla. Vesnice teď bude žít v klidu.
Lov pro ukojení hladu, ale nikdy ne pro zábavu. Jo, a taky pozor na opice.
Letos se nám po chvíli vzniklé pandemií podařilo opět vyrazit do divadla za naší Baší. Tentokrát hrála roli vlčice Rakši a spolu s ostatními herci předváděla různé akrobatické kusy a do toho zpívala. Jako lehkou protekci nás potom vzala do zákulisí, kde bylo možné prohlédnout si hlavní kulisy pěkně zblízka.
Jelo nás tolik, že jsme dokonce skoro vyprodali řadu! Tak snad bude Bašík brzy zase hrát v něčem, kam ji přijedeme podpořit a třeba nás bude ještě víc.
Od začátku školního roku jsme se na schůzkách pro velké neflákali! Naopak – ochutnávali jsme všechny kouty světa. Začali jsme v barevné Indii, kde se z nás staly posvátné krávy a následně otroci v zajetí.
Na Islandu bylo potřeba prozkoumat, jak funguje místní geotermální energie. Navštívili jsme i sopku. (návod zde: https://vida.cz/blog/sopka). Ve Francii jsme byli pozvaní na festival v Cannes.
K Egyptu zase neodmyslitelně patří mumie, naštěstí nás ale nepohřbili.
V Japonsku jsme se seznámili s příběhem Sedako Sasaki, která zemřela na následky výbuchu jaderné bomby. Na její počest se skládají origami jeřábi. Tomuto zklidnění předcházely zápasy v sumu.
V poslední navštívené zemi – Nigérii- bylo potřeba zjistit něco o místních, proto byl náplní schůzky kvíz.
Ke každé zemi provázela program drobná večeře, která byla složena z typického jídla dané země. Toto jídlo bylo připraveno šéfkuchaři přímo z oddílu.
Ač nám ze začátku počasí moc nepřálo, stejně jsme vyrazili alespoň na drobnou procházku. Výlet k Partizánskému pomníku jsme nechali na jindy a vydali se projít si cestu hrdelního práva až k samotné šibenici. U jednotlivých zastavení jsme využili, co okolí nabízelo a tak jsme na chvíli skončili na houpačkách u Lenosti nebo ze sebe vykřičeli vztek u Hněvu. Po cestě se přímo nabízelo najít pár kešek. Neváhali jsme a podle GPS a drobných nápověd jsme je všechny ulovili.
Oběd už probíhal v suchu na klubovně, kde se odehrál i zbytek programu. Jelikož se počasí na chvíli umoudřilo mohli se děcka převlečení za hrdiny vydat hledat příšery z okolí. Jejich hrdina z celoroční hry ještě nezná všechna monstra z podzemí, pomohli mu je najít a pojmenovat, aby věděl s čím má tu čest. Taková výprava samozřejmě nemůže zůstat bez odměny a tak si naši hrdinové vytáhli další chodbičky do své mapy.
Výprava už se chýlila ke konci, zbytek odpoledne tedy patřil deskovkám.
Objevíte se v jeskyni, kde je tma. Na sobě nemáte žádné brnění a vaše ruce jsou prázdné. Z dálky slyšíte jenom švitoření krys a bojíte se hádat, co jsou ty další zvuky…
Tak se asi cítil Tupoun, který symbolizuje hrdinu-začátečníka, se kterým skupinky letos zažívají první dobrodružství. Každý tým dostal mapu, kam si umisťuje další chodbičky. Do těch pak může umisťovat příšery, se kterými bojuje a získává za ně vybavení pro svého Tupouna.
Kdo bude mít nakonec z Tupouna slavného hrdinu? A kdo najde v jeskyni největší poklad? To se dozvíme na konci školního roku….
Letošní tábor ve znamení Vikingů ze začátku opravdu vypadal na tvrdou zimu a dřinu. Vše začalo tím, že bohové nepřijali naši oběť, sebrali nám mapu a chtěli po nás prokázat svou loajalitu plněním nejrůznějších úkolů.
Ale ani tak si nevzali naši další oběť – válečníka z našich řad – Šklíbu. Ten se totiž ukázal jako nesprávný bojovník a skončil u Hel, odkud jsme ho ještě museli zachránit. Nakonec tam skončili všichni s ním.
Po těžké cestě z Helheimu jsme naši výpravu ukončili ztvárněním naší odvahy (někteří ji mají ztvárněnou i na svých plavkách).
A jelikož ani druhý obřad neproběhl úspěšně, nezbývalo než čekat, co přijde. Ke konci tábora se začaly dít zvláštní věci – ze čtvrtku byl pátek a nikdo tedy nevěděl, jestli vůbec nějaký pátek bude.
Na večer naši špehové zjistili, že se u tábora pohybují ledoví obři. Rozdělili jsme se – mladší strávili noc v bezpečí srubu a velcí šli obhlédnout, co se to v okolí děje.
Jelikož obavy byly oprávněné, druhý den se nedalo vyhnout náročné bitvě. Ragnarok naštěstí odskákali jenom obři a my se mohli bezpečně vrátit do tábora a užít si závěrečný (a zatím největší) oheň.
