Tábor
Letošní tábor ve znamení Vikingů ze začátku opravdu vypadal na tvrdou zimu a dřinu. Vše začalo tím, že bohové nepřijali naši oběť, sebrali nám mapu a chtěli po nás prokázat svou loajalitu plněním nejrůznějších úkolů.
Ale ani tak si nevzali naši další oběť – válečníka z našich řad – Šklíbu. Ten se totiž ukázal jako nesprávný bojovník a skončil u Hel, odkud jsme ho ještě museli zachránit. Nakonec tam skončili všichni s ním.
Po těžké cestě z Helheimu jsme naši výpravu ukončili ztvárněním naší odvahy (někteří ji mají ztvárněnou i na svých plavkách).
A jelikož ani druhý obřad neproběhl úspěšně, nezbývalo než čekat, co přijde. Ke konci tábora se začaly dít zvláštní věci – ze čtvrtku byl pátek a nikdo tedy nevěděl, jestli vůbec nějaký pátek bude.
Na večer naši špehové zjistili, že se u tábora pohybují ledoví obři. Rozdělili jsme se – mladší strávili noc v bezpečí srubu a velcí šli obhlédnout, co se to v okolí děje.
Jelikož obavy byly oprávněné, druhý den se nedalo vyhnout náročné bitvě. Ragnarok naštěstí odskákali jenom obři a my se mohli bezpečně vrátit do tábora a užít si závěrečný (a zatím největší) oheň.
